To je pořád řečí kolem údržby. Vždyť je to jasné. Takže nasadit pracovní kalhoty s laclem, do ruky kufřík s nářadím a jde se na to. Anebo ne? Že by věci byly přeci jen trochu složitější? Že by byl rozdíl mezi tím, když potřebujete pumpičkou nafouknout kolo, a tím, když máte spravit most, po kterém projede stovka kamionů za hodinu?
Když se tak hloupě ptáme, na nabíledni, že rozdíl v tom je. Ta základní potíž spočívá v tom, že udržovaný objekt je zpravidla nějak využíván, takže se nemůžete jednoho krásného dne probudit s tím, že zrovna máte chuť pustit se do restauračních prací… dejme tomu v restauraci. Představa, že budete vesele loupat zdi hostům do polévky a doufat, že se nakonec vše v dobré zvrátí, sluší Cimrmanovi, ne seriózní údržbě. Pomyslete také na to, že na celý proces zpravidla nestačí jeden člověk v montérkách, nýbrž se může týkat i desítek lidí neřkuli složitých nástrojů a zařízení. První fáze procesu je tedy plánování. Musíte předem vědět, co se bude udržovat, jak se to bude udržovat a jak moc údržbářské úkony hodí vidle do běžného provozu objektu.
